Římský chrám v Garni a poslední den v Arménii

Tweet

Všechno má svůj konec a nejinak je tomu nyní. Už sedím doma a spisuji poslední dny v Arménii.

Po noclehu u Alberta jsme vyrazili směr Garni, kde se nachází římský chrám zasvěcený bohu slunce – Heliovi. Morálka byla už na bodu mrazu a tak jsme těch 30 km dali jen tak tak a chrám tak viděli až při západu slunce. Byla to asi nejvíce turistická památka při našem putování a dokonce se platilo vstupné (asi 50 Kč), což jsme jinde nezažili.

Den jsme jinak strávili lenošením, popíjením, jídlem šašliků, jízdou na koni, v gaziku, návštěvou holiče atd. Večer jsme si pak sedli před krám a luštíc arménské křížovky jsme čekali na nějaké pozvání, které přišlo poměrně brzy. Týpek nás vzal opět domů a posléze nás nechal spát ve svém bývalém obchodě. Byla to poslední volná noc a tak je jasné, že byla plná překvapení, zejména pro Jirku, který usnul jako první

Odlet do Čech byl naplánován na pátou hodinu ranní, což je opravdu hloupý čas – předpokládá to být na letišti asi ve 3, takže to na spánek nevypadalo a nakonec se ani žádný nekonal. Cestou jsme si museli projet centrem Jerevanu a po pravdě jsem absolutně nechápal, že to město patří do stejné země, kde jsme strávili takovou dobu. Takové množství mercedesů na jednom místě jsem neviděl ani v Anglii, podotkl brabčák.. Yerevan možná může být zajímavý na prodloužený víkend, ale je to zcela jiný svět než ve zbytku země.

To že jsme nakonec dostali úspěšně do Čech bylo už jen dílem náhody kombinované s ochotou místních lidí. Balení kol bylo nekonečné, puzzle na druhou a když už bylo hotovo, tak jsme zjistili, že jsme na novém letišti, ale odlétáme ze starého.. Čas letěl a zachránil nás klučina ze Security, který domluvil s nějakým taxikářem, že naskládá naše kola do své Octavie a zdarma nás hodí na správné místo. Pak ještě následoval pokus o přebalení kol stretch fólií, kterou jsme nakonec museli roztrhat – kvůli překročení váhového limitu jsme museli tahat věci z krabic ven a to ve chvíli, kdy bylo asi 15 minut do odletu. Celkem nepěkné pohánění od místního personálu a hlavně zcela nelogické vyndavání věcí, které stejně nakonec vezete s sebou.

Tak jsme zpět, unavení, ale spokojení. Až se trochu vzpamatuji tak dám do placu nějaké souhrnné povídání a Arménii a také fotky..