Lužické sedmistovky

Tweet

O víkendu jsem se zúčastnil zajímavého sportovně (des)orientačního závodu Lužické sedmistovky a určitě stojí za to o tom něco napsat.

Princip závodu je jednoduchý – zdolat 10 lužických kopců s výškou nad 700 metrů v co nejkratším čase. Patří sem

Studenec
Malý Buk
Klíč
Velký Buk
Bouřný
Hvozd
Luž
Weberberg
Pěnkavčí vrch
Jedlová

Kouzlo má spočívat v tom, že si každý může odstartovat kdy chce a také trasu si může zvolit dle svého uvážení. Jelikož jsem to nikdy nejel tak jsem s chutí uvítal možnost připojit se ke zkušené skupince kamarádů a snášet utrpení kopců a radost zkopců s nimi.

Jak vidíte, schází nám šestý do páru, ten bohužel nevydržel první sjezd a kvůli zlomené lopatce musel odstoupit hned na začátku.

Lužické sedmistovky jsou hodně o vůli. Zatímco první kopce totiž ještě šlapete v pohodě tak s každým dalším síly docházejí a lákadla přibývají, je těžké po 4 hodinách, když máte za sebou něco přes půlku, odolat vábení terásek ze kterých na vás pokřikují kamarádi. Letos nám navíc před závodem celkem dost pršelo a tak se hodně míst stalo nejetelnými a nezbývalo, než kolo tlačit, nebo nést, jelikož povrch byl extrémně kluzký.

Po zdolání vrcholu je pak třeba obkreslit výškovou značku na důkaz dosažení tohoto místa.

No a co je nahoru tak samozřejmě vede také dolů. A to byl pro mě ten nejkrásnější zážitek. Nikdy v životě bych nevěřil, co je na tom kole možné. Kdo z vás byl třeba na Klíči

a dokáže si vzpomenout na ty šutry tam.. tak neskutečná holina po nich směrem dolů, turisti nechápali. A já vlastně taky.

Když stojíte na vrcholu kopce a vidíte tu hloubku pod sebou.. těžký – někdy extrémně – terén.. zacvaknete kufry a vyrazíte.. letíte dolů šponu a bezmezně věříte svému kolu, že vás podrží.. všechny smysly pracují na 100%, snažíte se udržet a bleskově vyhodnocovat tu nejlepší možnou stopu.. a najednou je konec, jste dole, ale ten pocit a adrenalin ještě chvilku zůstává.. je tak snadné tomu propadnout a zamilovat se..

Epic fungoval opět na 100%

Nejvíc jsem si užil sjezdy z Klíče (velmi technické a velmi psychopatické), pak stál za to Bouřný a samozřejmě Jedlová (hrozná špona dolů), to už je člověk vyčerpaný a po malém pivu ztratí i poslední pudy sebezáchovy.. Naopak nahoru to nejvíc bolelo na Luž, nekonečné tlačení..

Jak jsem se již zmínil, důležitá je morálka. Ta je naštěstí podporována mnoha různými věcmi, jako třeba krásnými výhledy

Nebo třeba vynikající zakopanou svačinkou.

No nakonec jsme to dokázali a byl to krásný pocit. V cíli na člověka čeká neomezená konzumace čepovaného (za startovné 140 Kč mi to připadalo hodně zajímavé) a skvělá parta lidí. Takže za rok určitě zase znovu!