Další z nezapomenutelnych cest – cesta podél jezera Sevan směrem ke stejnojmenemu městu.
Na pravé straně obrovské jezero lemovano horami a po levé jen ty hory, ovšem s čerstvě napadanym sněhem.
Cestu jsme si spestrili zastávkou u pastevcu, kde nám babuska ukázala jak se z hoven vyrábí topení na zimu. Nezapomenutelne místo, jemuž věnuji zvláštní článek po návratu domů, bez fotek to není ono.
Taky jsme si od místního rybáře koupili ryby a v krámku jsme objevili čínskou polévku kterou jsme si uvarili tak, že jsme vlezli k někomu domů a poprosili ho o kastrol a možnost použít jeho sporák. Na oplátku jsme synovi pomohli s loupanim luštěnin..
Večer jsme se utaborili na břehu jezera, přímo na pláži. Opuštěná letní osada, oheň a dosud nepoznany pocit kempovani ještě před soumrakem.
Arménie přišla během energetické krize téměř o všechny stromy a není tu snadné sehnat dřevo, presto jsme ráno nezmrzli díky nově nabyté zkušenosti, jak rozdelat oheň z trusu. Není nad rady místních lidí..
Teď je ráno, slunce pomalu začíná ukazovat svoji sílu, racci prehlusuji splouchani Sevanu a celé to je.. krasne..
Dobrodružství v Armenii na kole pokračuje.